Calderónův Život je sen, jednu z nekrásnějších her baroka a klasické dramatiky vůbec, nastudoval František Derfler. Sklepní prostor Domu pánů z Fanalu, kde komorní scéna pravidelně hraje, je pro kus připomínající marnost lidského snažení a zpochybňující hranici mezi snem a životem, naprosto ideální. Milijov Husák dokáže tento prostor výtečně stylově vyladit, jeho "minimalistické" výtvarné pojetí pracuje v podstatě jen se světelnými efekty, mobiliář a dekorace tvoří pár kousků: drátěná sesle - trůn i mříž, meč, dýka.
Tvůrci inscenace přichystali efektní expozé: z tmavého sklepení, na jehož podlaze leží připoutaný Segismundo, světlo pomalu vykrojí výklenek s lebkou a růží - působivé memento mori připomínající plátna španělských barokních mistrů. Husák přiznaně těží ze šerosvitu barokních malířů a režisér skládá děj jako obrazy plné téměř extatického nepokoje a napětí, vášní, touhy i pokání. Režie ovšem nerezignuje na výpověď - staví na prostém pojetí a jednoduchých aranžmá, které téma vyjadřují přímočaře a zároveň naléhavě. Víra v člověka i jeho vymezování se vůči tomu, co jej přesahuje, zde zaznívá bez patosu a v myšlenkové celistvosti.
Důkladné a účelné seškrtání textu urychlilo dramatický spád, postoje jednotlivých figur významově kontrastují a inscenace má také zvláštní "akční" náboj - bitky, střety a další ataky se stupňují v divokém víru. Herci do střetů v těsné blízkosti diváků dávají maximum energie, někdy se pohybují až na hranici akrobacie. Tuto polohu inscenace otevírá výtečný výstup infantky Estrelly (Antonie Talasková) a Astolfa (Alan Novotný), kteří svůj dialog vkládají mezi vášnivý tanec - jakési variace flamenka. Propojení textu a pohybu obrazivě vyjadřuje sílu emocí, k přednostem inscenace patří i čistá interpretace velného verše, při níž vynikne krása Calderónova jazyka, styl určuje i výborně vybraná hudba.
František Derfler, který zároveň hraje krále Basilia, si vybral mladé zajímavé herce. Režisér také přesně vyvážil poměr mezi deklamativností a civilnějším projevem a postavám tak vtiskl moderní podobu. Prince Segismunda, který projde nelehkou cestou od zavržení až k vítězství nad sebou samým, hraje Petr Štěpán. S pyšným vzdorem, hrubou živočišností, ale i s vroucností a citem prochází svým hledáním a proměnou. Poté, co se znovu ocitá v žaláři, naplňuje svůj monolog hlubokou bolestí, která jej doslova fyzicky prostupuje. V závěru ovšem projevuje větší pokoru, než je zvykem, stejně jako zůstává skryta temná stránka Basilia, který je především ušlechtilým panovníkem, hluboce litujícím, že malého kralevice kvůli zlé věštbě nechal uvrhnout do vězení. Clotaldo (Ondřej Mikulášek) je drsnější a zároveň nejistý a pochybující, pozornost budí hrdá Estrella v temperamentním a ostře lomeném pojetí Antonie Talackové, zatímco Rosaura Heleny Dvořákové je jemnější, ztišenější. Poněkud matnější zůstává postava Astolfa (Alan Novotný), na malé ploše postihl rozporuplnost sluhy Clarína Josef Koller.
Hodnocení LN ****
Jana Machalická, Lidové noviny, pátek 5. prosince 2003
...Dosavadním vrcholem práce Divadla u stolu je pro mě nastudování Calderonovy hry Život je sen. Nikdy nebyla mou oblíbenou položkou repertoáru a její volba mě překvapila. Ještě více jsem pak byla překvapena Derflerovou dramaturgickou úpravou, která omezila obsazení na sedm osob. Jindy složitě zašmodrchaný příběh se najednou stal jasným a přehledným, každá replika měla svou váhu, vztahy postav byly ostře vyhraněné, vše se pročistilo a nabylo na významu a určitosti. "Chudé" divadlo se zmocnilo rozkošatělého textu barokního dramatika s maximální koncentrací, podporováno hudební a zvukovou partiturou inscenace, doneslo každé slovo až do vědomí diváka. Neztratilo se nic, každý na scéně přesně věděl, co říká, a říkal to krásným básnickým slovem. Tak precizní práce s veršem je na českém jevišti v současné chvíli opravdu něčím výjimečným...
Jaroslava Suchomelová, psáno pro sborník Sklepení II