Napsali o nás

V Brně rozkvetla Erbenova Kytice

Z původně lokální, avšak velmi záslužné disidentské aktivity stalo se v poslední době brněnské Divadlo U stolu (DUS) po zásluze součástí celostátního kulturního povědomí (jak o tom mj. svědčí úspěšná umístění v anketě kritiků o Ceny Alfréda Radoka za r. 2006). Pod vedením herce a režiséra Františka Der¬flera našlo stálé působiště na sklepní scéně "Provázku" a od r. 2005 se stalo re¬gulérním tělesem Centra experimentálního divadla. I bez stálého hereckého sou¬boru setrvává tato komorní scéna u důsledně nepodbízivého dramaturgického zaměření na náročné texty spirituálního ladění a nadosobních mravních hodnot, v cílevědomé snaze připomínat je právě dnešnímu konzumnímu světu. Reflexe etických konstant lidského bytí pak cílí k rozvíjení koncepce jevištní básně, pri¬márně respektující váhu autorského slova, avšak zároveň programově usilující o "proměnu básnické vize ve vizi divadelní".

V onom rámci utvářejí jednu z repertoárových linií DUS předlohy české: např. Bridelova náboženská meditace V tomto se světle zatmívám, Zeyerův fan¬taskní román Dům U tonoucí hvězdy, pořad z próz a esejů Jana Čepa Poutník na zemi, Durychova Boží duha, holanovská a zahradníčkovská montáž Zdi a ko¬nečně loni v květnu Máchův Máj. Právě k němu má dobou vzniku i coby ideový protipól nejblíže poslední červnová premiéra – inscenace na podkladě části pro¬slulé sbírky Kytice (1853) Karla Jaromíra Erbena, nazvaná veršem z básně Vrba V poli mnoho bylin stojí... Jedna z nejoblíbenějších knih našeho písemnictví stala se objektem mnoha filozofických i estetických analýz, v promyšlené mozaice citovaných v tradičně obzíravém programovém tisku.

Objevení erbenovského titulu, o němž DUS již déle uvažovalo, je pro jeho práci dosti netypické. Jedná se totiž o mírně aktualizované nastudování daleko starší: premiéru mělo před deseti lety v karlovarském divadle Dagmar; poté se mj. vřadilo do X. přehlídky Divadla jednoho herce v Chebu a prošlo řadou repríz po celé republice i v zahraničí, leč až dosud se nikdy neuvádělo v Brně. DUS tedy nyní využilo vnitřní interpretační spřízněnosti pořadu a převzalo jej pod svou egidu. Zůstává společným dílem divadelnické rodiny Frankových: v dra¬maturgické součinnosti matky Anny a režijní spolupráci sestry Hany je za při¬spění výtvarníka Jiřího Štourače a nahrávky skladatele Pavla Žemličky jakožto jediná účinkující připravila herečka Jana Franková (působila v Krejčově Divadle Za branou II, oblíbila si Jeffersovu poému Pastýřka putující k dubnu a vystupo¬vala v pořadech pro děti nebo v rozhlase). Nově byl pořízen polyfunkční vý¬tvarný prvek – centrální strom se suchými chapadlovitými větvemi, na nějž he¬rečka rozličně zavěšuje kolo s dřevěnými loukotěmi, textilie nebo barevné hadrové loutky. K evokaci přízračné atmosféry rovněž přispělo citlivé nasvěco¬vání strohého klenutého podzemního prostoru.

Obrazivě "nečítankové" jevištní pojetí tří čísel Kytice můžeme už po řadu měsíců zhlédnout v režii uměleckého šéfa Martina Františáka v Divadla Polárka a porovnání obou artefaktů by nemuselo být od věci. Pokud nějaký skeptik oče¬kával v Domě pánů z Fanalu pouze konvenční literární pásmo (neřkuli scénické čtení), byl u čtveřice balad, prokládaných dalšími drobnějšími texty obrozenec¬kého folkloristy a leitmotivickými verši o nezadržitelném běhu času, příjemně překvapen. Prostě oděná bosá herečka po celý sedmdesátiminutový nonstop ve¬čer neopustila jevištní prostor a dokázala plně udržet pozornost sálku nejen noto¬ricky známou předlohou, ale i zpěvem, dynamizující pohybovou složkou, ozvlášťňujícimi proměnami "pařátovité" dřeviny atp. Ačkoli v dialogických pa¬sážích plasticky ztělesnila všechny postavy příběhů, neuchylovala se k "pipmrlo¬vému" hlasovému projevu a raději znakově využívala nečetných rekvizit. Ze všech sekvencí tak nenásilně vyplynula Erbenova z mýtu odvozená představa moudrého odvěkého osudového řádu i morálka individuální viny a neodvratného trestu, stejně jako se bez nadbytečného forzírování uplatnily hlavní slovesně dramatické kvality sdruženě rýmovaných balad. Úvodní Svatební košile kon¬frontovaly pohanský horor obživlých umrlců (větve jako kostlivci) se závěreč¬ným křesťanským odpuštěním. Štědrý den demonstroval paralelu dvojího dívčího údělu v rychlých střizích a s využitím "uzlových" loutek, podobně jako zelených třásní v nejkratší Vrbě. Dramaturgicky nejpřínosnější jevilo se zřídka recitované Záhořovo lože (v dobovém i nynějším repertoárovém kontextu chápané jako au¬torova existenciální polemika s rebelantskými postoji generačního druha z Máje), v závěru propojující motiv zločincova vykoupení s refrénem uplývajícího času.

Na pořadu V poli mnoho bylin stojí..., interpretačně cudném, v detailech nápaditém a v celku usazeném a zafixovaném, může se i školní mládež přesvěd¬čit, že K. J. Erben, zdánlivě pedantický archivář a odtažitý učebnicový "patron", byl především mistrovský básník, jehož verše dodnes nepozbyly svou křišťálo¬vou krásu.

Vít Závodský