12 hodin pro Jiřího Štourače

Výstava obrazů na jevišti i v hledišti sklepní scény. Výstava je přístupná od dopoledních hodin a v 19,30 je provázena hudebně-literárním programem. VSTUP VOLNÝ.


Jiří Štourač, malíř, ilustrátor, scénograf
narozen 31.8. 1960 v Novém Městě na Moravě. V letech 1979-1984 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1984 do roku 1995 působil především v Praze, vystřídal řadu příležitostných zaměstnání, od roku 1990 působil jako asistent ateliéru kresby na Akademii výtvarných umění. V současné době je ve svobodném povolání, žije v Novém Městě na Moravě. Realizoval řadu samostatných výstav a zúčastnil se mnoha výstav skupinových doma i v zahraničí. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách Národní galerie v Praze, Západočeské galerie v Plzni, v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě,ve sbírce Nadace současného umění v Praze, v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, v Galerii Klatovy – Klenová, v Galerii výtvarného umění v Náchodě, v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem.

Štouračovu pozici v českém umění přesně udala již před několika lety Hana Larvová. Podle ní „jeho nepočetné výtvarné dílo vzniká pomalu a soustředěně, zcela mimo rámec generační aktivity, stranou české výtvarné scény“ a naopak se „volně váže k introspektivní tradici českého výtvarného umění.“
Štouračovo dílo lze přehledně rozdělit do několika základních období. Jeho vývoj však má zřetelnou logiku a každé následující období v sobě zahrnuje poučení z těch starších. Jedním z formálních prvků, které jednotlivé periody propojují, je třírozměrné, perspektivní pojetí obrazového prostoru. Zde existuje zřejmá souvislost s tradicí, k níž se Štourač hlásí, která jde přes Jana Zrzavého k mistrům italské renesance. V jeho časných kresbách se prostorová složka projevuje prostřednictvím světelné modelace postav, umístěných před neurčitě tmavé pozadí, později přidává lineární pespektivu architektonického rámce. U Štourače je však světlo činitelem nejen prostorovým, tedy formálním, nýbrž i obsahotvorným.
...světlo ztělesňuje nadčasový, metafyzický základ jeho umění... Tento základ je tvořen dvěma pilíři: osobní zkušeností víry po stránce světonázorové a přesvědčením o nosnosti symbolistní tradice v českém umění, reprezentované Františkem Bílkem a Janem Zrzavým, po stránce umělecké.
Věrný svému osobnímu založení se Jiří Štourač již dávno rozhodl rezignovat na aktualitu a zabývat se pouze tím, co je pro něj podstatné. Vše ostatní ze svého života, umění a koneckonců i z prostoru svých obrazů vytěsňuje. Proti současnosti s její útočnou vizualitou staví krajiny či místa, uchovávající svou archaickou krásu, ať už je to venkov na Vysočině či krajina Toskánska. Proti současnému umění, které považuje – slovy Zdeňka Palcra- za „vydané nepodstatným významům“, velké mistry minulosti. Proti nejistotě a zmatečnosti dnešní doby pevné zakotvení, vyhraněnost a důslednost svých názorů.
Marcel Fišer